Den mezi rohatými kráskami

Když jsem Karla Bogara požádal o nahlédnutí na jeho farmu, nadšeně souhlasil a okamžitě si se mnou domluvit termín, kdy ho budu moci navšívit. Také mne ale varoval, že jestliže si s ním chci v klidu popovídat, na posezení u šálku kávy to nevidí – přes den má totiž plné ruce práce. A tak mi vše místo teoretické přednášky vysvětlil přímo na místě.

Přijíždíme do malého nenápadného areálu za vesničkou Víceměřice. Příjemný vánek čeří nedaleký rybníček – voda je ve zdejším kraji chráněná a přísně kontrolovaná. Přichází mi naproti Jiřina Bogarová s mladou dcerkou – obě jsou již od rána na nohou a starají se o správný chod farmy, o krmení, napojení a dojení zvířat.

Krávy a ovce obývají veliké dřevěné budovy, kde je pro všechny dost místa. Jsou rozmístěné po širokém prostranství, obklopeném poli a lesy. Při krmení dbá farmářka na čerstvost a prvotřídnost stravy. Některé zásoby má farma vlastní, zvlášť trávu a seno sečou každý den, jiné přikupují. „Vyplatí se nám za žrádlo připlatit,“ podotýká Karel Bogar, který se k nám během práce připojuje. „Hlavní je, aby obsahovalo dostatek chelátů, které se později dostávají do mléka a určují tak jeho kvalitu. Kromě sena 'holkám' dáváme taky řepu a mrkev.“

Nelehké začátky

Nyní již pětičlenná rodina, sídlící přímo zde v blízkosti stáda, pochází původně z Valašska. Pan Bogar vypráví, jak si zprvu příliš nevěděl rady. „První rok bylo vše v pořádku, měli jsme obrovské štěstí na úrodu; jenže už ve druhém přišel zlom. Všechno se málem zhroutilo, zvířata mi skoro pošla. Nakonec jsem musel zavolat veterináře, který mi poradil, jak krávy i ovce ve zdejších podmínkách správně krmit. Musel jsem se přizpůsobit.“

Od té doby systém výživy zlepšuje, což ve velkém dopomáhá k produkci a zvláště zdraví chovu. „Přizpůsobil jsem se Jižní Moravě, ale když vidím, že něco z valašských metod funguje lépe, nebojím se raději výživu trochu pozměnit. Různě to kombinuju, aby se zvířatům vedlo co nejlépe.“

Čas k dojení

S jídlem však příchází i povinnosti – a těmi je pro čtyřnohé „holky“ hlavně dojení. Produkce musí probíhat pravidelně a naprosto přesně. „Každý den odebíráme mléko dvakrát, mezi dojením je interval dvanáct hodin. Každou minutou se produkce snižuje, dáváme si proto pozor, abychom byli pečliví,“ vysvětluje mi při krmení nenasytných kraviček paní Bogarová. Každá ze strakatých děvčat má jméno, na které slyší, je tu Julča, Maruška, Kráska, Vesna či Princezna, a projevují se úplně jinými povahami. „Některé před dojením trochu špekulují, jiné poslechnou hned. Mají mezi sebou hierarchii, od neprůbojných až po vůdkyně – těmi se pak ostatní řídí,“ dodává farmářka.

Kromě mléka

Nakonec mne Jiřina a Karel i se svými třemi ratolestmi vedou k sýrárně – zde se tvoří většina produktů, kyška, kysanka i tvaroh, a to z přírodního syrového mléka, které místo dlouhého čekání a několikadenních převozů stačí doslova přenést dvěma dveřmi. „Kdybych dělal sýr z pasterovaného výrobku, musel bych přidávat vápník v neupravené formě,“ poučuje mne farmář. „Takto zůstane v potravině dostatek výživných látek a lépe také chutná.“ Což mi ihned odřezkem bílého pokrmu dokazuje.

frkov